Šla jen do školy – slova, která zůstávají viset ve vzduchu jako bolestná připomínka. Matka jedné z obětí střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zemřela skokem do propasti Macocha. Byl to zoufalý čin ženy, která se nedokázala smířit s tím, jak se stát vypořádal s osudem její dcery?
Skok do hlubin bolesti
V sobotu večer otřásla Českem další smutná zpráva. Na dně propasti Macocha v Moravském krasu byla nalezena mrtvá žena. Policie potvrdila, že se jedná o sebevraždu a že nic nenasvědčuje cizímu zavinění. Podle informací CNN Prima NEWS šlo o matku jedné z dívek, které přišly o život při loňské střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Matka, která nechtěla mlčet
Zesnulá žena, kterou veřejnost poznala jako jednu z mála, kdo se po tragédii odvážil mluvit nahlas, se nikdy nesmířila s výsledky vyšetřování. Kritizovala jak postup policie, tak ministra vnitra Víta Rakušana. Tvrdila, že řada obětí mohla být zachráněna, pokud by policisté zasáhli včas. Podle zjištění totiž útočník strávil uvnitř budovy univerzity hodinu a půl před tím, než začal střílet, přestože policisté areál prohledávali.
Pozůstalí bez odpovědí
Policie případ masové vraždy uzavřela. Policejní prezident Martin Vondrášek prohlásil, že veřejnost byla o události informována „v maximálním rozsahu“. Jenže pozůstalým ani zraněným takové vysvětlení nestačí. Chtějí znát pravdu. Chtějí vědět, proč nebyl vrah zadržen dřív, než se chopil zbraně. A proč nikdo neodpovídá.
Vyšetřovací komise Sněmovny sice v závěru loňského roku konstatovala, že pochybení policie neovlivnilo vývoj událostí, zároveň ale upozornila na vážné nedostatky v operačním a taktickém řízení, které předcházely samotné střelbě. Navrhla vládě a policii systémová opatření, aby se podobná tragédie neopakovala.
Zoufale volala po spravedlnosti
Tato matka však necítila, že stát udělal maximum. Necítila, že by někdo skutečně nesl odpovědnost. Její zoufalství rostlo a nakonec ji přivedlo na kraj propasti – doslova i obrazně. Její poslední krok byl hlasitým výkřikem do ticha, ve kterém stát mlčí.
Paní Petra napsala:
Paní Lenka, matka Elišky, se stala obětí systému. A i když se to nemusí někomu líbit, je to přímý důsledek zbabělosti ministra Rakušana čelit realitě a jeho pokrytecké nerezignaci z pozice, ve které už dávno selhal. Možná by pro ni nebyla spravedlnost žádnou útěchou, ale mohla být alespoň malou náplastí na tu nekončící bolest, kterou nesla.
Lence už teď nepomůžeme. Ale máme možnost alespoň něco udělat. Mlčet znamená souhlasit. A pokud dovolíme médiím manipulovat a skrývat pravdu, zklameme nejen ji, ale všechny, kteří ztratili někoho blízkého.
Po volbách musí přijít čas otevřít věci znovu. Odhalit fakta. Potrestat odpovědné. Dlužíme to nejen obětem, ale i pozůstalým. Protože i naše děti „jen chodí do školy“.
Žádejme otevřené vyšetření událostí na fakultě, které vedly k této tragédii. Žádejme zveřejnění všech relevantních informací a plnou odpovědnost těch, kteří selhali.
Paní Lenka opustila tento svět a nyní je opět se svou dcerou – tam, kde už neexistuje bolest. Obě se vrátily domů. A na nás teď je, zda dokončíme to, co paní Lenka začala.
Dnešní zpráva zasáhla srdce nás všech. Pojďme si slíbit, že její srdce nevyhaslo zbytečně.
Nezavírejme oči. Nezapomínejme. A nenechme pravdu pohřbít s těmi, kteří už tu nejsou.
Varování pro společnost
Policie apeluje na každého, kdo se ocitne v tíživé životní situaci, aby neváhal kontaktovat krizová centra nebo linku důvěry. Pomoc existuje. A mlčení nesmí být odpovědí.
Ale co my ostatní? Co stát? Co ti, kdo měli jednat a nejednali?
Tato smrt není jen osobní tragédií. Je výstrahou. A připomínkou, že když se nepostavíme pravdě čelem, může být pozdě. Nezapomínejme.
Přidejte odpověď