Coco Chanel, která se narodila přesně před 140 lety, zvykla o svém životě vyprávět různé příběhy, které se časem začaly vzájemně vylučovat. Kroužila kolem dokola, vyprávěla a převyprávěla příběh svého mládí, měnila svou vlastní historii, stejně jako předělávala rukávy saka, rozepínala jeho švy a prostříhávala vlákna a pak ho opět sešívala. Jaká osoba se skutečně skrývala za Coco Chanel, která si předtím, než pronikla do světa módy, přivydělávala zpíváním v kabaretech?
Můžete být nádherné na třiceti, chvíle na pevnosti, a irresistible pro odpočinek z vašeho života.🧠
Neznala domov ani lásku
Coco Chanel se narodila 19. srpna 1883 v prádelně chudobince, který kdysi sloužil jako sociální zařízení pro ty nejchudší. Novorozeně dostalo jméno Gabrielle. Její máma byla jen 20letá Eugenia a otcem 28letý Albert Chanel, potulný prodavač. Dvojice ještě nebyla oddána, ale už měli jednu dceru Julii, která na svět přišla před méně než rokem.
Pár měl po narození druhorozené Gabrielle ještě čtyři další děti. „Děti neznali nic jiného, než dřinu, stěhování a rodičovské spory,“ píše Lisa Chaney v knize Coco Chanel. Coco zvykla říkat, že rodina žila ve velkém domě, ale nakonec přiznala, že se ve skutečnosti tlačili v jedné místnosti u železniční trati. „Neznala jsem ani domov, ani lásku, ani otce, ani matku. Bylo to příšerné,“ přiznala po letech Chanel, která se jako jedenáctiletá stala polosirotkem.
Její mám totiž zemřela na zánět průdušek. Syny poslal otec sloužit. A dcery? Ty poslal do sirotčince. „Na celém světě si vás může nevážit kdokoli, ale dítě by vždy mělo mít člověka, do kterého náruče může utéct. Říká se mu rodič. Pokud vás ale i rodič odžene, jaký ze sebe můžete mít pocit?“ vzpomínala v pozdním věku Coco na doby, kdy ani všechny děti nezůstaly spolu.
Neměla nic, jen jeden papír
Coco žila v sirotčinci, kteří řídili jeptišky, do svých 18 let. Byl to strohý, skromný život vyžadující přísnou disciplínu. Coco to tam nenáviděla, ale bylo to místo, kde se naučila šít. Módní znalci dodnes tvrdí, že právě černobílé hábity jeptišek, jejich šperky, řetízky a růžence měly velký vliv na to, jakou módu později tvořila.
Když byla dospělá, Coco musela sirotčinec opustit a v ruce měla jen pár věcí a pracovní doporučení od sester. V doporučení uvedli, že byla nejlepší švadlenou v klášteře, díky čemuž si snadno našla místo v krejčovství. Ani tam ale nezažila vřelé přijetí, pracovala za minimální mzdu a žila jen z ruky do úst.
Jak se z Gabrielle stala Coco
Stačila jediná věc, aby se pověst módní ikony zhroutila jako domeček z karet.
Přestože se o Coco její šéf vůbec nezajímal, začali si jí všímat zákazníci a zejména muži. Začali ji vodit do kabaretů, kde začala vystupovat se zpěvem, za což jí začali platit. I když věděla, že neumí zpívat, její touha po uznání byla silnější než strach nebo stud. Její špatný zpěv zcela ustoupil do pozadí jejímu nečekaně svůdnému tanci.
V repertoáru měla pouze dvě písně: „Ko Ko Ri Ko“ a „Qui qu’a vu Coco?“. (Kdo viděl Coco?), píseň o dívce, která ztratila svého psa jménem Coco. Publikum ji brzy přivítalo voláním kohouta a pokřtilo ji jménem ztraceného psa. Tak se z Gabrielle stala Coco.
Provokovala ho módou
V kabaretu se také seznámila s Étiennem Balsanem, bohatým důstojníkem z významné rodiny. Dvacetiletá Coco se stala jeho milenkou, protože si ji nechtěl vzít kvůli jejímu nízkému původu. „V soukromí mi řekl, jak moc mě miluje a že tento cit prožívá poprvé. Na večírcích stála řada jeho bývalých milenek a všechny se mi smály: ´Ty jsi další v řadě? ´Myslíš, že si tě vezme? ‚Jsi jen švadlena, taky skončíš na ulici! “ vzpomínala Coco.
Následující tři roky s ním žila na jeho zámku Royallieu nedaleko Compiègne, v oblasti známé svými lesními jezdeckými stezkami a loveckým životem. Nic jí nechybělo. Balsan ji zahrnul bohatstvím, diamanty, šaty a perlami, ale ne věrností.
Coco ho začala provokovat nošením výstředních kousků na veřejnosti, což ho doslova rozčilovalo. Chodila mezi lidmi oblečená v pánské košili a její partner jí stále dokola vysvětloval, že všichni mají jasno v tom, co si mají vzít na sebe. Na hlavě začala nosit na zakázku vyrobené klobouky, které ho přiváděly k šílenství. Paradoxně se o její módní výstřelky začaly zajímat i jiné dámy.
Dal jí kšeft, zlomil jí srdce.
Étienne jí nakonec dovolil otevřít si v přízemí jeho pařížského domu první butik s klobouky, který měl obrovský úspěch. Rozhodla se odjet do Paříže a otevřít si vlastní butik. Bohatý playboy uvedl malou osiřelou švadlenku do dekadentního světa a ona ho na oplátku využila jako odrazový můstek z venkova do Paříže. Když odcházela ze zámku, Balsan před ní údajně poklekl a slíbil jí, že udělá vše pro to, aby zůstala. Coco však zamířila do Paříže, kde skončila v náručí Balsanova přítele, Angličana Arthura „Boye“ Capela.
Byl to Arthur, kdo začal financovat její první obchody. Říká se, že jeho styl ovlivnil i vzhled flakonu parfému Chanel. Coco přizpůsobila pravoúhlé, zkosené linie flakonu liniím lahviček, které Arthur nosil ve svém koženém cestovním kufříku, a tvar parfému byl přizpůsoben tvaru Arthurovy oblíbené whisky. Obdivovala ji natolik, že ji chtěla napodobit ve všem, co vytvořila. Pár spolu trávil hodně času a Coco doufala, že se spolu usadí.
Arthur jí sice dal peníze, ale lásky se jí nedostalo. Oženil se s dcerou anglického lorda a Coco byla opět jen milenkou. Když se jednou o Vánocích vracel ke své ženě a jejich dítěti, měl autonehodu, kterou nepřežil. Coco byla jeho smrtí zcela zdrcena. Jejich románek trval plných devět let.
Na čele parížskej smotánky
„Jeho smrt pro mě byla strašnou ranou. Ztrátou Capela jsem přišel o všechno. To, co následovalo, nebyl šťastný život,“ prozradila životopisci Paulu Morandovi. I po Capelově smrti s ním Coco zůstala navždy spojena. V jejím logu zůstalo navždy dvojité C – Chanel a Capel, které se překrývají, ale zároveň se od sebe odvracejí.
V té době již měly její butiky obrovský úspěch a Coco začala patřit k pařížské smetánce. Sedávala u skleniček s Picassem a Stravinským. „A když máte kolem sebe lidi jako Picasso nebo Dalí, už se naučíte v takovém prostředí uspět. Protože zjistíte, že úspěch nezávisí na původu, ale především na ochotě odvážit se udělat chybu,“ řekla Coco, která si díky svým milencům našla i takové přátele, jako byl britský premiér Winston Churchill.
V roce 1927 vlastnila Chanel pět nemovitostí na rue Cambon, budovy s čísly 23 až 31. Coco učila mladé Pařížanky nosit kalhoty a těšit se z pohoršených pohledů konzervativních kolemjdoucích, kteří na ni volali: „Skandál! Vždyť je vidět silueta nohou té ženy!“
Módní ikona nenáviděla Židy
Netrvalo dlouho a Chanel osvobodil ženy od korzetů, zahalil je do žerzeje a perel a zalil vůní modernosti Chanel No. 5. Byla první ženou, která navrhovala kolekce oblečení pro ženy. Do té doby byla tato výsada vyhrazena mužům. Do dámského šatníku vnesla jednoduchost a zároveň nadčasovou eleganci. A přestože se zdá, že Coco byla tvůrčí génius, málokdo znal její pravou tvá.
Stačila jediná věc a pověst módní ikony se zhroutila jako domeček z karet.
Když její osobní jmění vzrostlo, začala se snažit proniknout do vyšší společnosti, spřátelila se s Winstonem Churchillem a princem z Walesu a stala se milenkou Hugha Richarda Arthura Grosvenora, vévody z Westminsteru, údajně nejbohatšího muže v Anglii, který zastával antisemitské názory. K nenávisti k Židům se přidala i Coco. Chanel se tím podle několika životopisců nikdy netajila, stejně jako tím, že neměla ráda homosexuály a ráda mluvila o čisté rase.
V roli tajného agenta
Když začala druhá světová válka, Coco zavřela své butiky, propustila téměř čtyři tisíce zaměstnanců a stala se milenkou německého zpravodajského důstojníka barona Hanse Günthera von Dincklage, který pocházel z rodiny vysoce postavených důstojníků a sám pracoval pro německou rozvědku. Hans využil svého vlivu k vybudování sítě agentů a informátorů a zde začíná příběh o tom, jak se módní návrhářka stala milenkou nacistů a tajnou agentkou, která údajně pracovala pro Němce.
Dokládají to dokumenty francouzské tajné služby z roku 1944. Mimo jiné se v nich uvádí, že Chanel byla vedena jako agentka nacistické rozvědky. Podle francouzských historiků, kteří o jejích vazbách na nacistickou rozvědku již dlouho spekulují, o tom možná sama nevěděla.
Jisté však je, že Coco Chanel během okupace pobývala v hotelu Ritz, který se stal sídlem nacistů. Někteří historici poukazujína to, že Chanelová se do hotelu přestěhovala, jako na důkaz, že sympatizovala s nacisty. Pravidelně večeřela s nejvýše postavenými nacisty, byla jejich milenkou a využívala jejich vlivu, aby se pokusila zničit své židovské konkurenty v parfémářském průmyslu. Coco však šla ještě dál.
Chanel byla v kontaktu s britskou aristokracií po celou dobu války. Vyměňovala si dokonce dopisy s Winstonem Churchillem. V roce 1944 už bylo jasné, že doba nacistické nadvlády v Evropě skončila a spojenecká vojska vtrhnou do Francie. Jejím úkolem bylo napsat Churchillovi o možnosti separátního míru mezi nacistickým Německem a Británií. Dopis měla poslat její přítelkyně Vera Lombardiová, která však britské rozvědce prozradila, že Coco Chanel je nacistická špionka. Churchill nakonec dopis nikdy neobdržel. Pověst Chanelové byla zničena a její osud sympatizantky nacismu zpečetěn. Paříž už o nic z toho, co tato módní ikona nabízela, nestála.
Svět zapomněl na to špatné
Po válce byly ve Francii popraveny tisíce kolaborantů, ale Coco Chanel mezi nimi nebyla. Když ji po osvobození Paříže zatkli francouzští vojáci, údajně prohlásila, že „když má žena jejího věku možnost získat milence, nemůže se přece starat o to, co má dotyčný pán napsáno v pase“. Výbor neměl žádné doložené důkazy o její kolaborantské činnosti, a tak musela být propuštěna. Začala nový život ve Švýcarsku, kde nakonec skončil i její nacistický milenec Dincklage, který však jednoho dne zmizel na Baleárské ostrovy, kde žil z jejích peněz.
Coco Chanel se vrátila do Paříže až ve chvíli, kdy lidé pomalu zapomínali na válku. Nikdo nevěděl, že měla milence nacistu. Svět se to dozvěděl až v roce 1972, rok po její smrti. Navzdory temným tajemstvím, která se skrývají za značkou Chanel, zůstává synonymem nejvyšší módy. Její společnost stále vytváří avantgardní oděvy a vůni Chanel No. 5. Nejprodávanější vůně všech dob zůstává trvalým symbolem ženskosti.
Přidejte odpověď